Střechy ladackých klášterů i domů jsou ploché, kryté vrstvou jílu. Při každoroční pečlivé údržbě jsou v této úpravě sto odolávat srážkám, jichž např.v městečku Leh spadně ročním úhrnem asi 110 mm. Jestliže s údržba omezí na pouhé zametání střech (z původně celistvé jílové vrstvy se tak vydrolují kamínky), pokud nikdo nevyčistí ucpané drenážní chrliče, nezapraví vznikající trhliny, pokud se nedbá na přísné zachování spádu střech, pak si časem voda najde cestu skrze vrstvu jílu. Pod ní ležící vrstvy březové kůry, větviček a větví vodu nezastaví. Zateče-li na vnitřní omítky, jsou nástěnné malby přímo ohroženy.
Proto jakýmkoliv restaurátorským z ákrokům na freskách musí předcházet oprava střech. V roce 2005 jsme položili novou 5 cm vrstu směsi jílu (markalak), písku a nařezané suché traviny (busa) na střechu starého dukhangu, obsahují cího největší kolekci starých nástěnných maleb. Ruku k dílu přiložili i gelongové (vlevo dole).
Také střecha světlíku dukhangu (střední řada obrázků) se dočkala nové nepropustné vrstvy. Chrání malbu kláštera Tašilhunpo uvnitř světlíku. Tu jsme restaurovali v r. 2006. Prosklené dveře renovoval ing.J.Svoboda. (Na obr. vlevo dole před renovací, netěsní a propouští větrem hnaný písek, skla jsou zašlá nebo chybí.) Na střechu sarého dukganku stékala také voda ze severní stěny pevnosti (kabdžima), proto jsme se rozhodli vybudovat drenážní strouhu. Na snímku dole uprostřed Lobzang Taši (s ručníkem na hlavě) asistuje Radkovi Džiubanovi, vpravo dole Vítek Gola s budoucím khejpo.
Dokument je ke stažení v archivu a foky jsou k prohlédnutí v galerii.