2006 - Druhá restaurátorská mise do kláštera Diskit

Cesty se účastnili: vedoucí mise MUDr. Dalibor Lebloch, statici historických staveb Ing. Petr Daniel a Ing. Jan Svoboda, restaurátorky Markéta Pavlíková ak. mal., Lenka Helfertová ak. mal., Theodora Popová a ak. mal. Dominika Dworoková, aktivně pomohli další dva členové doprovodu a postupně dva tříčlenné týmy členů hnutí Brontosaurus.

Výprava (bez „Brontosaurů“, ti pořádali delší samostatnou expedici s různorodým programem) odletěla 20. 7. 2006 přes Moskvu a Dillí do města Leh, centra provincie Ladakh. V nadřízeném klášteře Tikse jsme se jako obvykle osobně ujistili, že i tentokrát jsme očekáváni a vítáni v klášteře Diskit (podřízeném).

Třídenní aklimatizaci v údolí Ladakhu vyplnilo obstarávání cestovních povolení a nákup pracovních potřeb (chemikálií a nářadí) i potravin. Podnikli jsme jednodenní studijní cestu do klášterů Alchi, Lekir, Basgo a Phyang.

Velmi důležité byly schůzky a porady s arch. Johnem Harrisonem (o technologii sanace velmi specifických ladackých staveb) a s členkami restaurátorského týmu nadace Tibetan Heritage Fund, který pracoval na záchraně nástěnných maleb v klášteře v Lehu.  

Setkali jsme se se zástupci pobočky Archaeology Survey of India (obdoba památkového ústavu) v Lehu; ti uvítali naši iniciativu, poradili technologii oprav střech a popřáli nám zdar. Velkou satisfakcí byl rozhovor se zástupcem nadace NIRLAC, která opravuje malby v klášteře Basgo silou jediného indického restaurátora a několika místních ladackých pomocníků. Potvrdil náš názor, že v Ladakhu žije řada mistrů–malířů, schopných precizně realizovat novou malířskou výzdobu, ale není mezi nimi jediný skutečný restaurátor. Restaurátorské práce v Ladakhu jsou momentálně schopni vést výhradně cizinci, s výjimkou nepříliš zkušených pracovníků Archaeology Survey of India, kterých je navíc poměrně málo. Velmi pravděpodobně se to týká nejen maleb, ale i plastik, papíru (sútry) či staveb.

Přesun džípy přes průsmyk Kardung-La ( 5600 m n.m.) proběhl  bez potíží. V klášteře v Diskitu současně s ubytovacími aktivitami (zařízení kuchyně, vodoinstalace apod.) zahájily oba týmy (restaurátorský a stavařský) svůj průzkum.

Prvořadým úkolem  mise bylo posouzení statických poruch svatyní lhačung a dukhang.

Starší stavby v Tibetu jsou budovány z nepálených cihel, jednotlivé zdi často nejsou v rozích vůbec provázány. Stropy jsou pak tvořeny topolovými nehraněnými trámy, na nichž leží větve (místo našich prken), kůra, tráva a pak již jen hlína v poměrně velké vrstvě (kolem 30 cm i více), která je uzavřena jílem pro lepší odvod vody. Vodorovná tuhost těchto staveb je tedy velmi malá a s tím souvisí rozvoj vesměs svislých trhlin, nejčastěji v rozích budov nebo i pod jednotlivými trámy. Podle pozorovaných poruch na objektech se zdá, že rozvoj trhlin souvisí se zatížením střechy a pokud do stavby nezatéká, stavbu akutně neohrožují. Větší dukhang byl shledán právě v tomto stavu. Trhliny v rozích objektu jsou snad pasivní. Naše oprava jeho střechy (2005) se jeví jako účinná -  kontrola vloni umístěných indikátorů zatékání ukázala, že do džókhangu nezatéká.

Menší svatyně lhačung je staticky v havarijním stavu. Příznivý je ovšem závěr ing. Daniela, že příčinou svislých trhlin ve stěnách není chyba v základech stavby (jak se zdál naznačovat stav budovy pod lhačungem i absence opěrného pilíře), nýbrž že příčinou je samotná malá tuhost objektu, viz výše. Tomuto stavu ještě napomohlo nevhodné uložení konzol ochozu pod svislé zdivo, které svým páčením stav nepochybně ještě zhoršily. Jediný ztužující prvek, kterým je obvodový „dřevěný věnec“ nesoucí atiku, je ve spojích porušen tak, že tuhosti objektu již dále nenapomáhá. Tento věnec je nutné nahradit novým. K tomu účelu jsme zakoupili topolové hranoly a trámy a s pomocí tesařsky erudovaného mnicha Norbu Lobsanga připravili jejich spoje. Tento materiál a výkresy rekonstrukčních prací jsou připraveny pro samotnou montáž věnce, která bude možná až po restaurátorském zákroku (fixaci omítek a maleb) na jižní (oltářové) stěně svatyně. Stav budovy a výmalby byl pečlivě fotograficky zdokumentován.

Na  započaté práci záchrany nástěnné malby Ochránců čtyř světových stran jsme shledali po přečkané zimě bezvadný technický stav, také vloni retušovaná pravá krajní postava dobře splynula s původní zachovanou částí. Opakovaně jsme se tázali představeného kláštera i mnichů, zda si přejí zůstat pouze u záchranné povahy prací a chybějící části malby nedoplňovat (takto je to běžné u prostor charakteru muzejní expozice) či zda si přejí chybějící části malby (asi 15% plochy) doplnit . Místní mniši se bez váhání rozhodli pro možnost doplnění malby, protože jen tak pro ně bude sloužit původnímu účelu. Retušování původní malby a doplnění chybějících partií zabralo našemu zkušenému tříčlennému týmu většinu jeho čtyřtýdenního pracovního úsilí. Výsledek mniši hodnotili jako vynikající a neuvěřitelný – nově doplněné plochy i retuše poškozených starých částí cela splynuly s původním charakterem malby. 

V závěrečných dnech, narušených zde nezvyklým deštěm a silným větrem, restaurátorky zrestaurovaly ve světlíku dukhangu vyobrazení kláštera Tašilhunpo v Žikatse. Nejprve upevnily uvolněnou omítku, zpráškovatělou  malbu fixovaly a zbavily povrchových nečistot a zateklin, vytmelily defekty a praskliny a nástěnnou malbu vyretušovaly. Jan Svoboda odstranil provizorní igelit ze dveří do světlíku. Vytmelil všechny skleněné tabulky a vyčistil je. Dveře truhlářsky opravil. Po zásahu bylo možné zhlédnout výjev ze střechy skrz dveře, aniž by se jimi do chrámu zavíval jemný písek a prach.

Dominika Dworoková se po většinu svého pobytu (tři týdny) věnovala čištění a fixaci menší nástěnné malby Zrození buddhismu na severním ostění vchodu do gonkhangu.

Dramatické přesuny (někdy na několik pokusů) z údolí Nubra zpět do Lehu a následně po zemi přes Himálaj (cesty zavalené sesuvy a stržené rozvodněnými řekami) dodaly naší misi příchuť dobrodružství. V důsledku dešťů se sesula knihovna starého kláštera v Čoglamsaru, rozvodněná řeka si údajně vyžádala tři oběti na životech v Phyangu. Oddechli jsme si, když koncem září přišel dopis z Diskitu, že je vše v pořádku.

Poznámka:

Mimořádné deště v Ladakhu v létě 2006 (a také v srpnu 2000 během naší první dárcovské mise) nejen prověřily naše opravy klášterních střech, ale znovu připomněly naléhavý problém celé oblasti: Veškerá zdejší původní architektura není sto odolávat přívalovým dešťům bez toho, že by byla trvale pečlivě udržována v bezvadném stavu. Takto pak mají i ploché střechy schopnost vodu zadržet. Nezbytná údržba se ovšem hrubě zanedbává, snad v očekávání náhrady staveb moderními betonovými budovami podle indického vzoru. Většina Ladačanů chápe hodnotu historického odkazu, ovšem chybí jim restaurátorské know-how i prostředky. Údržba původní metodou je ovšem levná a je známa, zde zřejmě slábne motivace.